DOPIS PRO SALLY - říjen 2018
Vážení čtenáři, náš záměr otevírat se jako Psychiatrická nemocnice více veřejnosti nyní nabyl novou podobu. Záměrem je využít potenciál z řad odborníků, ale i samotných lidí s danou zkušeností. Proto jsme vytvořili rubriku Sally, kde i vy můžete klást otázky, které vás trápí a nevíte si s nimi rady.
DOTAZ ČTENÁŘE:
Velmi jsem se rozmýšlel, zda mám využít příležitosti a zeptat se Vás, Sally, na to, co mne v poslední době trápí. Nikdy jsem nebyl u psychologa ani u psychiatra a pro naši rodinu by asi byla ostuda, kdybych takto učinil. Mám ale obavu o své psychické zdraví. V práci trpím značným stresem, chtějí po mně hodně velký výkon a já se už na výkon ani nedovedu soustředit. To, co jsem dříve v pohodě zvládal, už nestíhám. Jsem hned unavený a nevýkonný. Nadřízenému ani kolegům příliš nevěřím, myslím, že mě spíše pomlouvají a dělají si ze mě srandu, než by se mi snažili pomoci. K tomu se mi stále dějí podivné věci, takže raději ani moc nevycházím z domu. Nejraději bývám sám doma a moc se nekontaktuji ani s rodinou, protože na mě stále něco vidí. V televizi jsou divné pořady, témata mají často hodně společného se mnou. Nevím, zda jsem v nepořádku já, nebo za vše může okolí, a potřeboval bych se v tom nějak vyznat. Moc děkuji za názor
ODPOVĚĎ SALLY:
Vážený pane, děkuji za projevenou důvěru a Vaše rozhodnutí nezůstat se svým trápením sám. Oceňuji, že se pokoušíte jej alespoň takto na dálku řešit. Píšete, že jste nikdy nebyl u psychologa ani psychiatra, a že pro Vaši rodinu by to byla asi ostuda. Spousta lidi má zábrany péči psychologa či psychiatra vyhledat. Tyto profese bývají opředeny mýty a legendami. Dnes se ale hodně mluví o destigmatizaci duševních nemocí. Současná společnost už existenci duševních nemoci a duševně nemocných mnohem lépe akceptuje a opravdu není ostudou péči psychologa či psychiatra vyhledat. Byl byste překvapený, kolik lidi v spleti životních události tyto profese vyhledalo či je minimálně potřebovalo vyhledat. Ale zpět k Vašim konkrétním potížím. Píšete o pracovním stresu, zhoršeném soustředění, únavě a nevýkonnosti. Nadřízenému ani kolegům moc nevěříte, nevycházíte z bytu, rodina na Vás stále něco vidí a pořady v televizi mají s Vámi hodně společného. To, co popisujete, je s velkou pravděpodobností signálem duševní nemoci. Dle zmíněných potíží se nejspíše jedná o onemocnění z okruhu psychotických poruch. Taková porucha může začínat ponenáhlu a nenápadně a zpočátku je někdy těžké ji od běžného stavu rozpoznat. Pracovní či jiný stres může být spouštěčem, který u disponovaného jedince onemocnění spustí. Osoba, která takto onemocněla, si žádné změny svého psychického stavu nemusí být vědoma. Změny si často lépe všimne okolí a nejbližší, ale ani ti nemusí být ke změně stavu blízkého dostatečně brzy vnímaví. Psychotické poruchy se dají léčit, někdy je možné úplné uzdravení nebo lze přinejmenším příznaky poruchy výrazně zmírnit. Je ale samozřejmě potřebná správná diagnostika a adekvátní léčba. K léčbě se nejčastěji užívají léky s antipsychotickým účinkem, takzvaná antipsychotika. Pokud se léčba zahájí včas, zpravidla bývá úspěšnější. Je proto velmi vhodné pomoc člověka se zkušeností s léčbou duševních nemocí co nejdřív vyhledat.
MUDr. Kristýna Klásková
psychiatr
Psychiatrická nemocnice v Opavě
ODPOVĚĎ BÝVALÉHO PACIENTA:
Váš dotaz mne zaujal, protože jsem podobnou situaci v různých obměnách prožíval ve svém životě již několikrát. Velmi rozumím vašim pocitům, neboť jsou adekvátní k situaci, kterou prožíváte nejen Vy, ale i Vaši blízcí, protože jich se to, ať chcete, nebo ne, také dotýká. V minulosti jsem zažil situace, kdy jsem měl slibně nastartovanou pracovní i společenskou kariéru, byl jsem úspěšný, měl jsem rodinu a znenadání se mělo vše zhroutit. Příčinou bylo podle mne celkové přetížení a vyčerpání, což podepřeno dispozicí k psychickému onemocnění nemohlo dopadnout jinak. Začal jsem mít pocit, že se něco divného děje kolem mne, cítil jsem se pronásledován a pozorován svým okolím v každé situaci. Současně jsem ale v hloubi věděl, že něco není v pořádku, ale neviděl jsem problém v sobě. Všechnu energii jsem vynakládal na to, abych na okolí působil pokud možno normálně. Když se k tomuto stavu později přidaly i hlasy, které začaly zasahovat do mého života zpočátku pozitivně, později pak stále více negativně, přestal jsem být pánem situace. Manželka ve spolupráci s rodiči bez mého vědomí zařídila můj převoz do opavské psychiatrické nemocnice. Zpočátku hospitalizace, kdy byl můj zdravotní stav špatný, jsem byl na manželku velmi nazlobený a nemohl jí to odpustit. Postupem času se můj zdravotní stav lepšil a já jsem celou situaci viděl objektivně. Za odvahu hospitalizovat mě bez mého svolení jsem manželce poděkoval a dodnes to vidím jako nejlepší řešení celé situace. Nyní pracuji v Psychiatrické nemocnici v Opavě jako peer konzultant už třetím rokem a práce mne stále baví. Mým pracovním nástrojem je má zkušenost s nemocí. Na oddělení, kam docházím, se pracuje s rodinou, a manželka má v tomto ohledu také co nabídnout, a pomáhá tak rodinám svou zkušeností i podporou. Můj život se převrátil vzhůru nohama. Myslím, že nyní jsem také úspěšný a spokojený, ale jinak, než bych si dříve představoval.
Mgr. Martin Okáč
peer pracovník
Psychiatrické nemocnice v Opavě
Vážení čtenáři, Sally bude připravena odpovídat
na vaše konkrétní dotazy i v roce 2019.
poradna@pnopava.cz, www.pnopava.cz