Aktuality

17.12.2024 Celý článek

Informace o uzavření DO PN Opava

Dětské oddělení – stanice 14A+14B je od 20.12.2024 13.00 hod. uzavřeno do 2.1. 2025 06.00 hodin.


V době uzavírky oddělení je…

25.10.2024 Celý článek

Příjmeme psychologa

PNO je akreditovaným pracovištěm pro specializační vzdělávání ve studijním programu Klinická psychologie, Dětská…

DOPIS PRO SALLY - ČERVEN 2018

Vážení čtenáři, náš záměr otevírat se jako Psychiatrická nemocnice více veřejnosti nyní nabyl novou podobu. Záměrem je využít potenciál z řad odborníků, ale i samotných lidí s danou zkušeností. Proto jsme vytvořili rubriku Sally, kde i vy můžete klást otázky, které vás trápí a nevíte si s nimi rady.

 

DOTAZ ČTENÁŘE:

Dobrý den, milá Sally, chtěla bych se poradit o něčem, co mne již delší dobu tíží. Jsem už třicet let vdaná a myslím, že bych to mohla nazvat vcelku spokojeným manželstvím. Před časem nám odešly děti, dcera se vdala, syn odešel na studia do Brna a domů jezdí už jen málo. Manžel po neshodách v práci rezignoval a už je nějakou dobu doma na podpoře. Kdysi to byl aktivní sportovec, o vše se zajímal, měl rád společnost a vždy mi pomáhal svým optimismem. Už delší čas je jiný. Nejdříve jsem ani nepozorovala změnu, pak jsem si ale uvědomila, jak se náš život změnil. Manžel je nyní hodně pasivní, do ničeho se mu nechce, musím jej doslova honit do běžných činností, což s sebou nese řadu konfliktních situací. Do společnosti také nechce, nejraději sleduje televizi nebo spí. Ani nevím, kdy jsme si společně popovídali, natož se spolu něčemu zasmáli. Je to změna dána věkem (manželovi je 56 let), nebo se může jednat i o něco jiného? Jak se mám k situaci postavit a být mu nápomocná?

Díky za vaši pomoc

ODPOVĚĎ SALLY:

Z vašeho popisu vnímám, že máte jak vy, tak váš manžel za sebou období plné změn. Ztráta zaměstnání i odchod dětí z domova jsou událostmi, které bývají velmi zátěžové. Je vidět, že máte o manžela i váš vztah zájem. U partnera popisujete velkou změnu, rezignaci, absenci zájmu a chuti do činnosti, pasivitu, ztrátu předchozího elánu, potíže s vykonáváním běžné práce i sociálních aktivit. Takto mohou vypadat i příznaky deprese, která vyžaduje lékařskou péči. Bylo by ale předčasné dělat takovéto závěry, jelikož se může jednat i o přirozenou reakci na popisovanou zátěž. Jasnou odpověď by nám dalo pouze vyšetření odborníkem, nejlépe psychiatrem, který diagnózu deprese buďto vyvrátí, nebo potvrdí, a v návaznosti na to naordinuje další postup, vhodnou medikaci či psychoterapii. Vhodné by bylo manžela v tomto ohledu podpořit, hovořit s ním o svých pocitech a obavách. Popsat mu bez výčitek, jakou u něj vnímáte změnu a jak se v tom cítíte vy. Můžete vyjádřit i svůj zmatek, že tomu v podstatě nerozumíte a porozumět tomu potřebujete. A hlavně se nezapomeňte postarat také o své potřeby a zájmy, obavy o manžela mohou být zahlcující. I vy můžete vyhledat psychologa například v psychologických poradnách, který vám může podat pomocnou ruku a podpořit vás.
 

Mgr. Anna Kupková, psycholog ve zdravotnictví

 

NÁZOR PACIENTKY PN OPAVA:

Prožila jsem podobné období. Bylo mi těžko a zpětně mohu hovořit o tom, že se asi skutečně jednalo o depresi. Cítila jsem potřebu něco dělat, ale nešlo to. Také jsem si myslela, že to ještě není tak hrozné a že to možná přejde. Připadala jsem si najednou úplně hloupá, ztratila jsem veškeré zdravé sebevědomí, cítila jsem se neschopná a nechtěla jsem ani chodit ven, abych někoho nepotkala a nemusela se s nikým bavit. Rodina i přátelé nechápali, co se děje, nepoznávali mě a ani já sama jsem se nepoznávala. Bála jsem se někomu svěřit v obavě z reakce. Hledala jsem příčiny tohoto stavu, co se vlastně stalo a kdo za to může, ale k ničemu to nevedlo. Měla jsem záchvaty pláče, rodina o mě měla starost. Napadaly mne myšlenky celé to trápení ukončit. Naštěstí mi rodina pomohla v léčbě, která byla sice dlouhodobá, ale myslím, že mi pomohla, každopádně je mi už mnohem lépe. Chtěla bych všem, kdo mají podobné trápení, říci, že je zde cesta ven, ale řešení je spíše v rukou odborníků.

 

ODPOVĚĎ LÉKAŘKY PN OPAVA:

Často se setkáváme s příběhy rodin, které vidí, že se s dotyčným něco děje, ale neví, jak by mu mohli pomoci. Stres, změny v rodinném fungování, ztráta práce, ztráta zájmu o koníčky, špatná nálada, nedostatek energie, pasivita, to vše může svědčit pro plíživý počátek deprese. Lidé s tímto duševním onemocněním jsou často mylně pokládáni za lenivé či rozmrzelé a někdy není ani pro odborníka lehké jednoznačně určit příčinu stavu. Pokud máte jakékoliv pochybnosti, zkusila bych se poradit nejprve s praktickým lékařem, který může vystavit doporučení k vyšetření u psychiatra. Důležité je stav řešit včas, aby mohl být co nejdříve správně zaléčen.

MUDr. Denisa Dybowiczová

 

ODPOVĚĎ SOCIÁLNÍ PRACOVNICE:

Sociální důsledky deprese a úzkosti jsou snadno ovlivnitelné. Co nejlepší zvládání projevů onemocnění vyžaduje ale od pacienta a jeho okolí značné úsilí, odhodlání, empatii a trpělivost. Zdravotnická péče převažuje v době akutní nemoci, zatímco role sociální péče se soustřeďuje zejména na období remise deprese. Aby byla péče co nejefektivnější, je nutná dostatečná spolupráce mezi všemi účastníky, kteří na tomto procesu participují, tedy mezi zdravotníky, sociálními pracovníky i rodinou.

Mgr. Simona Slaná

 

PŘÍŠTĚ: Problematika seniorů