Historie
V roce 1889 byl u Olomoucké ulici na okraji Opavy po tříletém budování otevřen ústav pro duševně nemocné (dnešní psychiatrická nemocnice) jako jedno z tehdejších nejmodernějších zařízení ve střední Evropě. Areál byl postavený pod vedením architekta Waldemara Osterloffa. Tvořilo jej 12 pavilonů, 6 pro muže a 6 pro ženy, dále správní budova, kaple, prádelna, kuchyně a infekční pavilon. Své první pacienty – chovance Albrechtického ústavu přijal nový opavský ústav (Slessiche Landes-Irrenanstalt) dne 29.3.1889. Původně byl určen pro 200 nemocných, ale v roce 1914 už měl 1 156 lůžek.
Z historiografických materiálů se můžeme dozvědět, že od svého založení naplňoval ústav kritéria tehdejší modernosti a byl kladen za vzor ostatním. Určitý vhled do organizace práce a léčby nám může zprostředkovat Ústavní domácí řád a služební instrukce pro ošetřovatelský personál, který platil od počátku fungování ústavu. Byly zde zmíněny takové položky jako udržování čistoty, evidence nemocných, rozdávání léků, hlášení mimořádných událostí, chránění nemocných před špatnými vlivy z prostředí, ale i modlitba před jídlem a účast nemocných na bohoslužbách s povolením lékaře. Významným hybatelem dění byl v té době 2. ředitel Slezského zemského ústavu pro choromyslné v Opavě – Phil. et Med. Dr. Ernst Boeck, který řídil ústav v letech 1895-1921.
Je zajímavé, že v období do 1. světové války měl léčebný ústav renomé ve vyšších společenských kruzích celého tehdejšího mocnářství – klienty se stávali duševně nemocní jedinci z řad aristokracie, nezřídka paralytici a také morfinisté. O pacientky – ženy se staraly řádové sestry Třetího řádu sv. Františka. O jejich přístupu k nemocným se dobové prameny vyjadřují velmi pochvalně.
Období po 1. světové válce ústící historicky v počátek samostatné Československé republiky skýtá příležitost pro povšimnutí si jiného aspektu historie opavského psychiatrického ústavu, a to aspektu národnostního. Do té doby měl pouze německý název, rovněž úředním jazykem uplatňovaným ve všech rovinách života léčebny byla do té doby němčina. S nástupem nových poměrů v roce 1918 byla nucena léčebna a její zaměstnanci změnit oficiální jazyk, což činilo samozřejmě velký psychologický problém německy hovořícímu personálu. V té době v ústavu pracovalo 60% Němců, z nichž necelá čtvrtina hovořila česky. Ani v této době však nedošlo k výraznějšímu nesouladu a celý problém se v poměrně krátké době smírně a nekonfrontačně vyřešil.
Dobou temna nejen ve smyslu násilné germanizace je období 2. světové války, kdy se Opavsko stalo po okupaci součástí německé říše a český ráz prostředí byl výrazně potlačen. Okupační úřady dosadily za ředitele ústavu člena NSDAP Karla Girscheka a většina zaměstnanců české národnosti ústav opustila.
Po 2. světové válce se píše dalších více jak 70. let historie Psychiatrické léčebny v Opavě. Můžeme vzpomenout např. nástupu civilních zdravotních sester nebo degradaci léčebny na pouhý přívěsek nemocnice inspirovanou iluzí komunistických vizionářů o vymizení duševních nemocí v socialismu. Jako nový impuls v péči o duševně nemocné je nutno zmínit nástup éry nových účinných psychofarmak a bourání zdí kolem pavilónů v letech šedesátých. Moderní doba je charakterizována rozvojem specializovaných pracovišť, využitím nových poznatků vědy a výzkumu, prohlubováním vzdělání a spolupráci s ostatními organizacemi, které se podílí na léčbě duševních nemocí.
V současnosti Psychiatrická nemocnice v Opavě zajišťuje akutní i následnou péči prakticky pro celý Moravskoslezský kraj, tzn. pro okresy Ostrava, Opava, Nový Jičín, Bruntál, Karviná, Frýdek - Místek, částečně i Jeseník a Vsetín. Nemocnice se člení na 6 lůžkových oddělení, včetně interního oddělení a detašovaného pracoviště Horní Holčovice jako léčebně – rehabilitačního oddělení pro léčbu závislostí. Součástí nemocnice je denní stacionář, oddělení rehabilitace, oddělení klinické biochemie jako součást laboratorního komplementu a odborné ambulance.
Galerie
