• Home
• »
• KAŽDÝ MŮŽE ZMĚNIT SVŮJ ŽIVOT

KAŽDÝ MŮŽE ZMĚNIT SVŮJ ŽIVOT

Každý člověk někdy prochází těžkým obdobím, kdy se mu jeho situace jeví bezvýchodná. S psychologem se ale většinou promění z utrpení ve výzvu. Každý totiž může změnit svůj život k lepšímu. A jestliže se na cestu k větší spokojenosti vydáme, psycholog nás na ní bude podporovat. Své o tom ví pacienti v opavské psychiatrické nemocnici. Síla zde tkví zejména ve skupinové psychoterapii, která v běžné ambulantní péči bývá ztížená, ne-li nemožná.

Psychologa většinou vyhledají lidé, kteří se ocitli v nepříjemné situaci, z níž neví kudy kam. Mají za sebou řadu neúspěšných pokusů o řešení svých problémů, takže není divu, že se cítí zoufalí a unavení. V takovém stavu se může ocitnout kdokoli a vyhledat si psychologickou pomoc rozhodně není ostuda. Tento krok naopak vypovídá o touze situaci řešit a nepoddat se jí.

Vždy existuje možnost změnit svůj život k lepšímu. Cesta k životnímu naplnění nebývá snadná, ale stojí za to se na ni vydat. A právě psycholog se může stát našim průvodcem. Pomůže nám vidět naše možnosti a dodá nám sílu učinit potřebné změny. „S některými problémy člověku dokáže pomoci rodina či přátelé, pokud je ale problém takový, že si s ním blízcí neví rady, nebo je na něj člověk sám, je na místě psychologa vyhledat,“ říká vedoucí psychologického týmu psychiatrické nemocnice v Opavě Renata Koláčková. Psycholog není do našeho života zaangažován emočně, dokáže proto naše problémy a možnosti vidět s daleko větším odstupem. „Psycholog svého klienta za nic nesoudí. Přijímá jej v aktuální životní fázi, takového jaký je a jde jeho tempem,“ vysvětluje Koláčková. Jestliže člověka trápí vztahové problémy postačí vyhledat poradenskou pomoc, jestliže jej ale trápí úzkosti, depresivní stavy, nebo třeba nějaká závislost, je třeba hledat klinického psychologa. Ten prošel postgraduálním vzděláním v rámci zdravotnictví „Lidé většinou přicházejí nejprve k psychologovi, byť jejich problém vyžaduje i lékařskou péči. Když s nimi problém rozebereme, zbaví se obav, a k lékaři zamíří,“ upřesnila Koláčková.

Psychologická péče je v opavské psychiatrické nemocnici nedílnou součástí léčby. Má obrovský přínos u širokého spektra nemocí, od lehkých neuróz, přes závislosti po poruchy osobnosti a psychotické stavy. „Způsob péče o duševně nemocné se proměňuje. Zatímco dříve byla léčba postavená téměř ryze na lécích, dnes je hodně využívána právě psychoterapie. Ideální je, když je duševně nemocný ošetřený lékařem, zajištěný medikací a podporován v psychoterapii,“ konstatovala Renata Koláčková s tím, že v minulosti bývali v nemocnici na tisíc pacientů jen dva psychologové. Dnes má dva psychology, a to minimálně, každý primariát. Na uzavřených odděleních, kde se řeší akutní stavy, bývá jejich pole působnosti hlavně v diagnostice, na otevřených odděleních pak zajišťují terapii. To, že je člověk nemocný, určí lékař. Psycholog pak ale tuto diagnostiku pomocí psychodiagnostických testů významně obohatí. „Popíše projevy nemoci a odhalí silné stránky člověka, tedy na čem je možné v léčbě stavět,“ říká Koláčková s tím, že každý duševně nemocný má své silné stránky, které v životě může využít. Na psychologovi je, aby člověku pomáhal jeho zdroje najít a učil jej z nich čerpat. Psychoterapie člověka učí přijmout sám sebe, i se svými nedokonalostmi a limity. „V psychoterapii se člověk učí žít v přítomnosti, ale protože naše problémy vznikají postupně, je většinou třeba nahlédnout i do minulosti. Minulost nezměníme, můžeme ale změnit její dopad na současnost a budoucnost. A protože jsou velice důležité i naše plány a sny, věnujeme se v terapii i jim,“ popisuje psycholožka Renata Koláčková. V nemocnici probíhají psychoterapie skupinové. Členů je dost na to, aby se člověku mohla dostávat zpětná vazba z více úhlů pohledu, na druhou stranu jen tolik, aby měl každý dostatek prostoru pro vyjádření, nebývá jich tedy více než deset. „Skupinová terapie je velice efektivní způsob terapeutické léčby. V rámci ambulantní péče se ale zajišťuje těžko, pro člověka, který chodí do práce, je obtížné docházet pravidelně na skupinu. V nemocnici se pacienti účastní skupin denně po celé týdny,“ vysvětluje Koláčková. To je také důvod, proč někteří psychiatři doporučují hospitalizaci i lidem s lehkou depresí či neurózou. „Zpočátku jsem se otevírat nechtěl, ale pak jsem se rozhodl a hodně mi to pomohlo. Své problémy najednou vidím jinak, poznávám sám sebe a naučil jsem se přijímat kritiku,“ říká jeden z pacientů. Samozřejmě, pokud má pacient problém, který vyžaduje individuální ošetření, péče se mu dostane. Psychologové v opavské psychiatrické nemocnici volí ze široké škály terapeutických přístupů včetně hypnózy, která umožňuje využít toho, co máme uložené v nevědomí. I pro tento přístup ale platí, že hlavní práci na sobě musí odvést člověk sám. Nemocnice zajišťuje také ambulantní péči, ovšem jen omezeně. Určena je pacientům, kteří prošli hospitalizací a chtějí zde pokračovat v individuální terapii. „Stává se ale, že sem jsou posíláni lidé zvenčí, protože v terénu je péče nedostatečně pokrytá, objednací doby pro nové klienty jsou běžně půl roku,“ dodala psycholožka Renata Koláčková.