• Home
• »
• ALZHEIMEREM ŽIVOT NEKONČÍ

ALZHEIMEREM ŽIVOT NEKONČÍ

Ač stále stoupá informovanost o nemocech duše a pomalu se daří bourat stigmata, která jsou s psychiatrií spjata, zůstává zde oblast, o níž se obecně ví jen velmi málo. Jedná se o gerontopsychiatrii, která řeší poruchy přicházející ruku v ruce se stářím. Zřejmě každý už někdy slyšel třeba o Alzheimerově chorobě. Známe i některé její příznaky, ale celý rozměr této nemoci poznáváme většinou, až se objeví u někoho z blízkých.

Bohužel k tomu minimu obecně známých informací patří, že se jedná o nemoc nevyléčitelnou, a tak se mnozí lidé obávají vzít svého příbuzného k lékaři. Vnímají sice znepokojivé příznaky, ale nechtějí slyšet krutý ortel. Takový strach je sice pochopitelný, ale na druhou stranu, jestliže je naše tušení diagnózy správné, návštěvu lékaře jen oddálíme. Do budoucna se jí určitě nevyhneme a možná už pak bude na léčbu pozdě. Skutečně na léčbu, neboť ani diagnóza Alzheimerovy choroby není podle primářky Gerontopsychiatrického oddělení opavské Psychiatrické nemocnice Barbory Kubínové tak beznadějná, jak si mnohdy myslíme. „Alzheimerova choroba je typem demence. Jde o degenerativní onemocnění mozku, jehož příčiny zatím neznáme. Tato nemoc, stejně jako jiné typy demence, má skutečně progresivní charakter, zpravidla se tedy její vývoj nedá zvrátit, na druhou stranu dnešní lékařská věda už nabízí léky, které dokážou průběh nemoci na čas zastavit, nebo alespoň hodně zpomalit, ovšem jen za předpokladu, že jsou nasazeny v raném stadiu nemoci,“ vysvětluje Kubínová s tím, že zatímco ještě nedávno byly tyto léky obrovským zásahem do rodinného rozpočtu a ne každá rodina je dokázala zaplatit, dnes jsou plně hrazeny pojišťovnou. Jestliže tedy dokážeme překonat strach a vyhledáme včas pomoc, doba, kdy je nám náš blízký příjemným a soběstačným společníkem, se značně prodlouží.

V Psychiatrické nemocnici v Opavě slouží psychicky nemocným pacientům nad pětašedesát let věku moderní gerontopsychiatrické oddělení, kde o ně pečuje tým šesti lékařů a dvou psychologů, doplněn o dalších zhruba devadesát zdravotnických pracovníků. Na rozdíl od jiných oddělení je zde péče daleko komplexnější. Počítá se totiž s tím, že vyšší věk s sebou nese i další specifika, jako je omezená možnost pohybu či další tělesná onemocnění. Proto oddělení spolupracuje s dalšími odborníky, zejména s internistou a neurologem. Krom toho je zde věnována velká pozornost výživě, pitnému režimu, vyprazdňování, péči o kůži, předcházení proleženinám, apod. Oddělení disponuje téměř sto padesáti lůžky v několika stanicích a budovách. Pacienti se sem dostávají s nejrůznějšími psychickými problémy, třeba s poruchami nálady, s depresí, psychózami, ovšem nejčastějším důvodem hospitalizace je jednoznačně demence. „Demenci způsobuje choroba mozku. Dochází při ní k poruchám nervových funkcí, jako je paměť, orientace, myšlení, mluvení, chápání, schopnost učení, a to vše graduje v narušení sociálních funkcí a ve ztrátu soběstačnosti. Nejznámějším typem demence je Alzheimerova choroba, kterou navíc provází i poruchy osobnosti a chování. Častá je dále vaskulární demence, která vzniká následkem mozkových infarktů,“ upřesňuje Kubínová. Navzdory nejrůznějším předsudkům, které jsou s takovou diagnózou spojeny, je třeba si uvědomit, že stejně jako není ostuda onemocnět chřipkou, není ostuda onemocnět demencí. Riziko této nemoci stoupá s věkem a vzhledem k tomu že díky kvalitní lékařské péči populace stárne, pacientů s demencí přibývá. Mezi pětašedesátníky trpí touto chorobou každý třináctý člověk, mezi osmdesátníky již každý pátý a u devadesátníků je to dokonce téměř každý druhý. Více jsou ohroženy ženy a lidé s nízkou duševní aktivitou. Na oddělení se nemocní dostávají buď přímo z rodinného prostředí, nebo sem jsou odesíláni z různých domovů pro seniory či z jiných oddělení nemocnic. Nejprve je provedeno důkladné vstupní vyšetření tak, aby byla nemoc správně diagnostikována, a teprve poté je zahájena léčba. Ta nespočívá jen ve výše zmíných lécích na zastavení či zpomalení nemoci, ale řeší také doprovodné příznaky demence, jako je agrese, neklid, poruchy spánku, zmatenost apod. Součástí léčby je vždy psychoterapie, buď skupinová, nebo individuální, dále terapie zaměřená na udržení základních dovedností, komunikačních schopností a trénink paměti, reminiscenční terapie spočívající v práci se vzpomínkami a muzikoterapie. Cílem je dosáhnout u pacienta tak stabilizovaného stavu, aby mohl dál žít v domácím prostředí. Po celou dobu léčby tedy personál spolupracuje také s rodinou. Je totiž třeba si uvědomit, že i v případě, že se již demence rozvine a člověk se už o sebe nedokáže sám postarat, špatně se vyjadřuje a žije jakoby ve svém světě, nestačí mu jen naplnit základní životní potřeby. Jídlem, teplem a kontrolou, aby si neublížil, to nekonči, ale naopak začíná. Tito lidé totiž stále velmi dobře vnímají hezké a vlídné prostředí, radují se z jednoduchých činností, naslouchají hudbě, dívají se na obrázky, na pohádky nebo se dotýkají plyšových hraček. Jejich den je třeba naplnit činností, která je bude bavit, dodá jim sebedůvěru a vzbudí v nich pozornost. Potřebují kontakt s jinými lidmi, emoční podporu a radost.