DOPIS PRO SALLY - ÚNOR 2018
Vážení čtenáři, náš záměr otevírat se jako Psychiatrická nemocnice více veřejnosti nyní nabyl novou podobu. Záměrem je využít potenciál z řad odborníků, ale i samotných lidí s danou zkušeností. Proto jsme vytvořili rubriku Sally, kde i vy můžete klást otázky, které vás trápí a nevíte si s nimi rady.
DOTAZ ČTENÁŘE:
Dobrý den, milá Sally, obracím se na tebe s problémem, který trápí naši rodinu již delší dobu. Před dvěma roky jsme s manželem koupili starší rodinný dům s krásnou zahradou. Koupě byla výhodná díky podmínce dožití původního majitele domu. Z počátku vše fungovalo perfektně, ale po čase jsme zjistili, že náš "podnájemník" začíná mít sklony ke sběru nepotřebných věcí. Alespoň tak jsme to vnímali s manželem. Zjistili jsme, že nejspíše trpí duševní chorobou, kterou je potřeba léčit. Začalo to nošením drobných věcí, které si začal pečlivě schovávat ve svých pokojích. Mávli jsme nad tím rukou, že to asi na něco potřebuje. Během pár měsíců to nabralo ale na rychlosti "sběru" a náš podnájemník si ze svého bytu začal dělat skladiště. Staré boty, šaty, obrazy, prázdné krabice, knihy, vše, co vás může jen napadnout. Manžela jsem poslala, aby si s podnájemníkem promluvil. Ten se po chvíli vrátil, že to nebude tak jednoduché... na všechny otázky mu odpovídal: "To se může hodit," nebo "No podívej se, není to škoda, a lidi to vyhodí." Vrcholem jeho "sběračství" bylo uskladnění několika gastro kbelíků plných různými saláty. To už neměl kde uskladnit, tak to schoval do naší kolárny. Musím říct, že z našeho podnájemníka se stal zkušený borec, který věděl, v kolik hodin navážet "odpad" a v jakém množství, aby nám to nebylo nápadné k nám domů. Bohužel jediné, co můžeme dělat, je občas nakouknout přes okno do jeho bytu, ale i přes to už není moc vidět. S manželem máme dva kluky, a nechceme, aby se dočkali nepříjemného zjištění, že máme v domě potkany a z domu se ponese nevábný zápach s nájemníkova bytu.
Díky za vaši pomoc
ODPOVĚĎ SALLY:
S největší pravděpodobností popisujete případ hromadění. Z medicínského hlediska se používají i termíny Diogénův syndrom nebo syndrom křečkování odpadků. Je charakteristický pro osamělé, sociálně stažené jedince žijící v obydlí, které je těžce obyvatelné, s nízkým hygienickým standardem a bohužel typickým rysem těchto osob je odmítání pomoci. Na rozdíl od sběratelství je typické shromažďování neužitečných a nepotřebných věcí a neschopnost jejich vyřazení. Vzhledem k charakteru shromažďování postupně vzniká bezpečnostní riziko, a to především hygienické nebo možnost např. vzniku požáru. Řešení problému musí být komplexní, postup je ale složitý, protože dotyčný jedinec si svou nemoc neuvědomuje, nemá na ni náhled. Většinou je nutná hospitalizace jedince na psychiatrickém lůžku. Z výše uvedeného vyplývá, že se neobejde bez asistence policie a záchranné služby, hospitalizace je ve většině případů nedobrovolná. Léčba je komplexní, kombinují se postupy farmakoterapeutické s psychoterapeutickými, a pokud to jde, do léčebného procesu je vhodné zapojit rodinu nebo příbuzné. Celkové výsledky léčby však jsou nejednoznačné a ve většině případů nedochází k plnému uzdravení. Z výše uvedeného vyplývá, že se neobejde bez asistence Policie a záchranné služby, hospitalizace je ve většině případů nedobrovolná. Léčba je komplexní, kombinují se postupy farmakoterapeutické s psychoterapeutickými, a pokud to jde, do léčebného procesu je vhodné zapojit rodinu nebo příbuzné. Celkové výsledky léčby však jsou nejednoznačné a ve většině případů nedochází k plné úzdravě.
ODPOVĚĎ SOCIÁLNÍ PRACOVNICE:
V případě Vámi popsané situace, má každý občan (soused, majitel nemovitosti) právo obrátit se na sociální odbor příslušného městského úřadu, podat informaci a žádat pomoc při řešení daného stavu. Pracovník sociálního odboru provede místní sociální šetření, dle situace pohovor s příslušnou osobou ihned na místě ve snaze vyřešit problém v rámci možností co nejdříve, dle okolností může kontaktovat příbuzné a praktického lékaře s žádostí o spolupráci.