Cesty za oponu II
Martin Okáč, Peer PN Opava
Jsem bývalý pacient Psychiatrické nemocnice v Opavě (PN Opava), nynější zaměstnanec PN Opava jako peer konzultant (člověk se zkušeností s nemocí, který pomáhá se zotavením druhým nemocným) s těžištěm práce na odd. 17BC. Proto jsem se mohl cele ztotožnit se sloganem "Dnes jsem zaměstnanec PN Opava, pacient můžu být už zítra." Tento slogan Slezské Diakonie spolu s heslem festivalu "Společně to zvládneme", se stal pro mne mottem celé akce, která pro mne začala ve čtvrtek 7. 9. 2017 v 10.30 hodin.
U vchodu do psychiatrické nemocnice mne přivítali tři zdravotní klauni na chůdách. Přesto, že na mne mluvili z patra, byli nesmírně milí. Zvláště pěkně na ně reagovali prvostupňoví školáci, kteří se mnou do areálu vstupovali. Od vchodu jsem rovnou utíkal na vystoupení hudební skupiny Anima Band na Malé scéně. Toto uskupení má pro mne potenciál rostoucí úrovně, zvláště díky krásnému, zatím ukrývanému, vokálu kytaristy Lukáše. Přešel jsem poté na Velkou scénu, kterou v té chvíli "ovládla" písničkářka Beata Bocek. Kouzlo pro mne měl její krásný zpěv v polštině, který zajímavě korespondoval s jejím doprovodným slovem v čisté češtině.
Po jejím vystoupení jsem měl dostatek času se projít po areálu nemocnice a shlédnout nepřeberné množství zajímavých akcí. Vzhledem k tomu, že jsem měl žízeň, zamířil jsem na začátku mé prohlídky ke stánku s nápisem "Kofola". K mému milému překvapení jsem pořídil osvěžující 3 dl pití a ještě zde zakoupil "placku" festivalu. Poté jsem se již přemisťoval od stánku ke stánku, kde se prezentovaly rozličné převážně neziskové organizace, které mají nějakou spojitost či vazbu na nemocnici, potažmo na její pacienty. Nebudu některou zvlášť zdůrazňovat, z úcty k těm, na které bych mohl zapomenout. Ale bylo jich mnoho.
Co mohu však zmínit, byla prezentace rehabilitačního oddělení psychiatrické nemocnice (RHBO PN Opava), konkrétně arteterapie, což je způsob psychoterapie, tzv. "terapie uměním". Výtvory pacientů – sloužící k setkání se sebou samým, můžou autorům pomoci uchopit svůj vnitřní svět, dát mu jinou podobu a vidět věci v jiném světle. U jednoho stánku jsem si vytáhl z "kouzelné koule" tento veršík, se kterým se mohu také ztotožnit: "Tak jako se střídá den s nocí, střídá se úspěch s neúspěchem, radost se smutkem a láska s nenávistí."
V průběhu dne jsem měl několik osobních rozhovorů s pacienty nynějšími i bývalými a zdravotním personálem nynějším a bývalým. Milé bylo setkání u šachového koutku s panem doktorem Tatarkem, který byl klíčovou osobou nejen mého ozdravného pobytu před více jak 3 lety, ale také hrál důležitou roli v mém rozhodování stát se "peerem" v PN Opava. Milou atmosféru dotvářeli taktéž všude přítomní dobrovolníci. Tak jsem se mohl setkat v Šapitó s dobrovolníkem Tomášem z Mendlova gymnázia v Opavě a "hraběnkou" Blankou z Hrabyně. Několik minut rozhovoru s nimi vydalo za obdobné občerstvení jako skvělá šunková tortilla zakoupená u "přátel" ve Spirále.
Kolem čtvrté hodiny jsem zavítal na oddělení LVS k paní Petrové, která mi nabídla guláš jak od maminky. Poté vedla moje cesta do kulturního domu, kde mne u vchodu oslovil asistent Vojta, kterému jsem nemohl odmítnout posezení u společenské hry "Mlýn". Tuto hru jsem hrál po více jak 30-ti letech a i přes totální prohru jsem odcházel obohacen o znalost pravidel této hry s tím, že ji již opět mohu hrát doma se svými dětmi! Když jsem se dostal do kulturního domu, zrovna měl své vystoupení písničkář Bohdan Mikulka. I přes úzký kroužek posluchačů, mne jeho vystoupení oslovilo, a to také pro jeho doprovodné slovo typu: "Já toho hodně pamatuji, já jsem vyrostl v období před PET flaškami."
Na závěr: nechci, aby byly v mém článku zapomenuty úžasné špekáčky u Malé scény, mangový džus ze Saudské Arábie ve stánku u Velké scény, skvělá presso káva v altánku Animy Vivy… Bylo by toho ještě moc co zmínit z festivalu a jeho nezapomenutelné atmosféry. Snad to postihnou i další komentáře k této, pro mne jedinečné akce. Loučím se dvěma citáty, ztotožněte se s nimi dle libosti. Ten první je citát z písničky skupiny Kotva, která uzavírala program na Malé scéně. V této písni radí starý kovboj tomu mladému, co má v životě největší smysl: "Mít: Nejrychlejší koně, mladší ženu, starší whisky a více peněz." A ten druhý citát, z placky, kterou jsem koupil u jednoho stánku, je pro mne uchopitelnější: "Víra nedělá věci jednoduché, dělá je možné."
Martin Okáč, Peer PN Opava
Reportáž v rádiu
Odpolední interview - Český rozhlas Ostrava
Reportáže na České televizi TV
Reportáž o festivalu na TV Polar
Celý článek k dipozici zde
Galerie
