výroční 500. klub
23.2.2017 v 18.00 hod. Vás zveme na výroční 500. klub Psychiatrické nemocnice v Opavě
Čas plyne rychlostí vánku… a už je to tady!
Srdečně Vás všechny zveme na výroční 500. klub.
23.2.2017 v Kulturním domě Psychiatrické nemocnice v Opavě
Začátek v 18:00 hodin
Ohlédnutí za klubovou tradicí očima Jiřiny Koudelové:
Uběhlo již 54 let, co se konal první Klub PL Opava, tedy od roku 1963. Do 90. let byla stanice 17C (primariát H) jediná v opavské psychiatrické léčebně a zároveň jediná v celé republice, která tuto akci pořádala. Klub se koná 1x za měsíc (kromě měsíce července a srpna ) - poslední čtvrtek v měsíci a od jara 2016 se pořádá v nově opraveném kulturním domě Psychiatrické nemocnice Opava. Leden je vyhrazen pro maškarní klub s bohatou tombolou. Kromě současně hospitalizovaných pacientů jsou zváni na klub i bývalí pacienti a různí hosté. O klubu bylo za ta léta již řečeno i psáno a spousta lidí ví, oč se jedná, ale stále přibývají ti, kteří se s klubem ještě nesetkali, které tato zkušenost teprve čeká, proto bych chtěla tuto akci trochu přiblížit ze svého pohledu. K poslechu a zábavě hraje živá hudba známé české a slovenské hity, při nichž si mohou přítomní nejen zazpívat, ale také zatančit. Často bývají součástí programu i různá představení (např. vystoupení břišních tanečnic, mažoretek, hudební představení jednotlivců i skupin...). Několikrát jsem měla možnost sama taky na klubu vystupovat se svou kytarou a zpěvem. I když tréma byla veliká, náramně jsem si to užila a ta atmosféra a ohlas publika se nesmazatelně a hřejivě vryla do hloubi mé duše. Ti co se přišli pobavit uvítají neodmyslitelnou součást klubu - kantýnu - která nabízí různé občerstvení, kávu a nealkoholické nápoje. Na akci bývá přítomen kromě terapeutů také lékař, psycholog a zdravotní sestry, kteří mohou být nápomocni zejména pacientům, kteří již nejsou hospitalizováni - ať už pouhým vyslechnutím dotyčného, jak se mu v běžném životě daří, jak zvládá léčbu nebo užitečnou radou při různých problémech či psychickou podporou. Když jsem se já poprvé zúčastnila klubu (bylo to v roce 2002 či 2003), bylo to v rámci hospitalizace na oddělení 17C. Mé první dojmy byly velice smíšené. Nechápala jsem, jaký to má smysl dělat zábavu pro pacienty, kteří jsou pod vlivem léků a vybízet je k tanci, když někteří „tanečníci“ ztuhle přešlapovali na místě. Tehdy jsem k této akci byla velice skeptická. S postupem času a častějších návštěv klubu jsem si ale uvědomila, že i duševně nemocní mají přece právo se bavit, stejně jako „normální“ lidé. A proč ne zrovna na taneční zábavě s živou hudbou? Co na tom, že jsou někteří při tancování omezení pohybovou ztuhlostí a jiní si tanec zase užívají naplno - a co je hlavní ? Všem na tvářích září úsměv a o to přece jde. POBAVIT SE! Pobavit se, uvolnit, zatančit si, zazpívat si... Oprostit se aspoň na chvíli od každodenních starostí a myšlenek, přemítáním nad svým osudem, nad svou nemocí .. Prostě si tu zábavu užít. Pokud mi to čas a situace dovoluje, snažím se na klub dojíždět, i když to mám 70 km daleko. Nejen kvůli bezvadné atmosféře, kterou skýtá živá hudba, ale hlavně taky proto, že se zde potkávám s bývalými spolupacienty a zároveň se mohu podělit s terapeutkami, jak se mi daří vést život mimo psychiatrickou nemocnici, popřípadě vyslechnout jejich rady a pomoc, když na tom nejsem zrovna nejlíp. Vřele doporučuji všem bývalým pacientům, aby si aspoň občas udělali čas a přijeli se na klub podívat a využili jedinečnou příležitost k setkání lidí, kteří mají stejný nebo obdobný problém. Já se tam cítím bezpečně a šťastně = jsem mezi svými....
