Bazar na opavské psychiatrii
Bazar na opavské psychiatrii
Konečně nastalo poslední srpnové dopoledne, čas na Bazar Psychiatrické nemocnice v Opavě. I počasí se vydařilo. Pódium, místa k posezení i k ležení, gril na opékání vuřtů, stánky následných organizací, obrázky a výrobky z dětského oddělení i pacienti pověření činnostmi během akce – všechno bylo kolem stanice 17 připraveno.
Krátce po deváté hodině ranní zahájil moderátor program na pódiu, zdejší psycholog Mgr. Libor Kundrata, a uvedl ředitele psychiatrické nemocnice, Ing. Zdeňka Jiříčka. Ten v úvodu pronesl: „Výraz bazar pochází z perštiny a jeho původní význam je trh nebo tržiště. Budeme rádi, pokud si z dnešní akce každý něco odnese – párek, výrobek, kulturní zážitek nebo myšlenky.“ Po upřesnění programu a začátku prvního koncertu nastal čas prozkoumat připravený workshop.
Výroba květin z čajových sáčků, cvičení na paměť a soustředění, informační materiály a hlavně jednohubky – tak se prezentovala opavská organizace Anima. Vedoucí služeb sociální rehabilitace, Kateřina Jedličková, mi popsala služby této organizace: „V Opavě Kylešovicích v ulici Liptovská 21 poskytujeme službu sociální rehabilitace a v klášterním středisku na adrese Sušilova 1 máme sociální poradnu. Nabízíme například chráněné bydlení, nácvik činností, vzdělávací aktivity, práci v tréninkové kavárně. Animu založili v roce 2002 rodiče a pečovatelé o duševně nemocné.“
U vstupu na akci jsem navázala rozhovor s Pavlem Rychtou, vedoucím sociálně terapeutické dílny pro mentálně postižené a duševně nemocné Radost, který prodával výrobky klientů. „Charita Opava nabízí asi třináct služeb. Klienti se mohou v dalších dílnách zapojit také do práce s textilem nebo plést košíky,“ vysvětlil Rychta. Vpravo od stánku dílny Radost visel arch papíru k napsání niterných vzkazů nejen pro charitu. Tím, ale prezentace organizace nekončila. Službu chráněného a podporovaného bydlení mi představila hned u protějšího stolu Martina Prokšová: „Snažíme se klienty z Moravskoslezského kraje, kteří přicházejí z léčebny nebo nefungujících rodin, naučit žít samostatně. Trénink bydlení trvá maximálně dva roky. Učíme klienty základním návykům, pomáháme jim hledat zaměstnání a řešíme také dluhy a insolvence.“ Ústně jsem se dozvěděla další podrobnosti o bydlení a vyzvedla jsem si také informační letáky. Třeba je někdy využiji.
Naproti ukazovali pracovníci sociální organizace Fokus Opava pletení košíků z papíru, malování voskem, nabízeli možnost vytvořit si sádrový odlitek a prodávali korálky z papíru a dekorační předměty. „Pomáháme lidem s duševní nemocí, mentálním a zdravotním postižením,“ vysvětlila mi Vlaďka Mazurová. Poskytujeme službu sociální rehabilitace, následné péče a podporu samostatného bydlení. V Opavě a Vítkově sídlí naše tři střediska.“ Bubnování, vedené pracovníky Fokusu, probíhalo u stanice 13.
Právě dozpíval František Lučan a část publika. Vyrazila jsem směrem k hudebníkovi, který si vybíral u pacientek-hostesek zasloužené občerstvení. Položila jsem mu dvě otázky: „Kdo jste a proč zde vystupujete?“ Lučan mi s úsměvem odvětil: „Několikrát jsem se tu léčil a chtěl bych předat, co jsem se naučil. Snažím se být aktivní, chodím pomáhat pánovi stavět stáj pro kobylu. Na schizofrenii nemám čas.“ V mezičase před vystoupením Opavské „čtyřky“ mluvčí následných organizací shrnuly své služby a vyzvali návštěvníky k využití připravených prezentací následných organizací.
Ve stánku frýdecko-místeckého Majáku jsem si se zájmem prohlédla výrobky klientů tohoto denního centra a informativní letáky. „Jsme službou pro lidi s duševním onemocněním a lehkým mentálním postižením ve věku 18 až 65 let,“ shrnula Alena Matýsková a pokračovala: „Zprostředkováváme jim kontakt se společenským prostředím, procvičujeme motoriku a pracovní návyky. Maják vznikl před šesti lety jako náhrada Střediska svatého Josefa.“
Jen o pár kroků dále lákala služba Zoom rovněž z Frýdku-Místku ke hrám s kartičkami osobností a bludištěm mýtů a pověr o psychických nemocech. Náplň Zoomu shrnula Jana Zborovská: „Nabízíme sociální rehabilitaci pro duševně nemocné dospělé, výjimečně mládež od 16 let věku, telefonické konzultace, ambulantní služby, nácvik péče o domácnost a v neposlední řadě finanční poradenství. Služby poskytujeme už osm až deset let,“ pochlubila se Zborovská.
Při hledání zbývajících aktérů akce mě zastavila pořadatelka Bazaru - psychoterapeutka Mgr. Eva Klimešová. Vysvětlila mi pozadí akce: „Cíl bazaru spočívá ve zpříjemnění tohoto prostředí pro zaměstnance, pacienty i veřejnost a byl vytvořen prostor pro prezentaci následných organizací,“ krátce a výstižně shrnula.
Netradiční přáníčka z vlastní tiskařské dílny mě přivábila ke stánku Rožnovské Iskérky. „Iskérka poskytuje terénní a ambulantní služby sociální rehabilitace pro lidi s duševní nemocí. Zabýváme se problematikou zdraví, volného času, hledání práce, zařizování bydlení a studia,“ vysvětlila Irena Kollárová.
V klidu altánku u zadního vchodu do stanice 17 bylo pro zájemce o ergoterapii a příbuzné rehabilitační činnosti připraveno obrovské množství nácviků a testů. „Ergoterapie se zabývá nácvikem soběstačnosti (odborně ADL – Activities of Daily Living) a obnovením funkčních schopností u lidí s psychickou nemocí. Zabýváme se také ergonomií, tedy správnými pracovními postupy, které neškodí lidskému tělu,“ vysvětlila mi Lucie Lejnarová.
Kolem stanice 13 seděli lidé v kruhu a užívali si vlastní hru na bubny. Pořádající Fokus při výběru této aktivity nešlápl vedle. Čas ubíhal. Došla jsem proto ke stánku poslední následné organizace, krnovské služby RÚT. „Posláním naší sociální rehabilitace je podporovat lidi s mentálním nebo tělesným postižením nebo duševním onemocněním pomocí individuálního nácviku a rozvoje dovedností vedoucích k větší samostatnosti, soběstačnosti a vyšší kvalitě života,“ uvedla Regina Galvasová. „Třikrát týdně pořádáme pro duševně nemocné Centrum „Na cestě“. Služba RÚT nabízela vlastní letáky, krátký šot, placky a mandaly k vybarvení.
Minimálně tři stoly využilo pro prezentaci výrobků pacientů rehabilitační oddělení Psychiatrické nemocnice v Opavě. „Základem rehabilitační činnosti je zaměstnávání pacientů, která probíhá formou práce v dílnách. Provozujeme také činnostní terapii pro pacienty uzavřených oddělení a fyzioterapii ve formě vodoléčby, elektroléčby, individuálního léčebného tělocviku a sportovní terapie,“ připomněla Bc. Michaela Stoklasová. Novinkou bude zavedení výroby svíček v dílnách.
V zákulisí jsem potkala členy Opavské čtyřky, kteří právě dohráli svůj koncert. Václav Glabazna mi o kapele prozradil: „Jsme trampská kapela a hrajeme už 35 let. Pravidelně vystupujeme pro Psychiatrickou nemocnici v Opavě, když jsme osloveni.“ I tato kapela si připravila hezký koncert.
V mezičase jsem loudila nějaké vuřtíky, ale přišla jsem s křížkem po funuse. Byly připraveny pro poslední vystupující, opavskou Anima band. Poslední skupina zazpívala vícehlasé autorské skladby i známější písně, které si mohli zazpívat i diváci. „Pořádáme koncerty na akcích, kde se Anima prezentuje, na slavnostech a občas na klubech opavské psychiatrické nemocnice. Hrajeme folk,“ doplnila Mgr.Vratislava Musilová, „na blížícím se festivalu v Bohnicích (Babí léto – pozn. redakce) budeme představeni jako skupina, která hraje tzv. svébytný folk. Naše vlastní autorské skladby vytváří členka skupiny, Mgr. Jana Poláchová.“
Bazar mi přinesl možnost vyzkoušet si nelehkou ale cennou práci redaktorky. Já i ostatní zapojení pacienti jsme byli velice rádi, že jsme mohli být nápomocní a užiteční. Pro všechny zúčastněné znamenal Bazar nečekanou událost, kde se setkali lidé, které spojuje jakýmkoliv způsobem boj s duševním onemocněním. Někteří potkali své známé. Stačilo se jen porozhlédnout a každý mohl zjistit, že ani v nemoci a po propuštění z léčby není sám, nejen následné organizace mohou duševně nemocným pomoci.
(Mgr. Pavla Kubošová)
